Žiletka není kamarátka, nezačínej s ní!!!
Dost mě štve, že spousta lidí spojuje styl emo s lidmi, kteří se sebepoškozují. Tak to není, tyto dvě věci se nedají spojovat.
A jelikož mám ve svém okolí kohosi, kdo si SP prošel, řeknu vám jeho příběh.
Začalo to nevinně, tak jak to bývá u spousty těchto případů. Seděla spokojeně na svém obvyklém místě ve třídě (až vzadu v poslední lavici), nudila se a hrála si s kružítkem. A nějak jí napadlo si vyrýt nějaký nápis na ruku. Jejím cílem se stalo FUCK YOU. A tak pomalu začala, jen ji mrzelo, že to za hrozně krátkou dobu zmizí, a tak ryla čím dál hlouběji, až se jí to celkem zalíbilo. Neměla žádné "pádné" důvody s tím začít, byla to normální 15letá šťastná dívka. Měla svou rodinu, spoustu přátel a přítele, který ji měl opravdu rád. Když na to, že si vyryla ta dvě slova, přišla její mamka, vynadala jí a ona to už neudělala.
Jenže... časem nastaly problémy. Přestala mít dobré vztahy s rodiči, následně i s přáteli, a aby toho nebylo málo, i s přítelem. Byla na dně a najednou si vzpomněla, co to tehdy bylo za dobrý pocit, když cítila tu bolest kružítka. Když byla jednou odpoledne sama doma, znovu ho popadla a začala vyrývat znovu. Tentokrát už to nebylo žádné slovo, byly to jen čáry po jejím zápěstí. Bylo jí jedno, jak jsou hluboké nebo dlouhé, dychtila po tom pocitu svobody, uvolnění a bolesti.
Je mi jí líto. Je mi líto, že to udělala a bohužel její příběh ještě zdaleka není u konce.
Problémy se stupňovaly a ona přestávala být šťastná. Každý, kdo si všiml jejího zápěstí, jí neskutečně nadával, ať toho nechá, že to nemá smysl, že to nic nevyřeší. To ona věděla, věděla, že to nic nevyřeší, ale za ten pocit chvilkové úlevy a snad i nahrazeného štěstí jí to stálo. Po nějaké době její přítel ukončil jejich vztah, už jim to neklapalo i ona sama to říkala, takže to čekala.
A najednou, přestala se řezat. Po několika proplakaných nocích a dnech po rozchodu si řekla DOST! Chtěla začít znovu. Měla radost z toho, že dokázala ostré předměty ignorovat a nemít chuť se řezat.
Začalo jí být dobře. Ale asi po měsíci byla zase na dně a už věděla, co jí může pomoct usnadnit její bolest, proto se vrátila za svou věrnou přítelkyní, žiletkou. Byl to pro ni úžasný pocit, znovu to cítit. Znovu vidět tu krev, která vytéká z čerstvé rány a dopřává jí ten skvělý pocit naivního štěstí a klidu.
S jejími rodiči to začalo být čím dál horší. Začala mít chuť utéct z domova a navíc přišlo období, kdy nenávist k jejímu ex ji omrzela a ona si uvědomila, že ho stále miluje. A podle ní bylo jediným "řešením" řezat se. Ač jí to pomáhalo, věděla že má problém a že by měla přestat, jenže to nedokázala. Postupem času začala přemýšlet i o sebevraždě. Stále se řezala, po nocích plakala, ve dne se smála a před každým dělala, jako by se nic nedělo. S rodiči ale skoro nekomunikovala, vždy jim krátce odsekla, nechtěla s nimi mít už nic společného. Tak moc chtěla někomu blízkému, někomu jinému než jen mně, svěřit své problémy, ale to nešlo, musela si to nechat pro sebe. Stále měla chuť křičet, plakat, zalézt do kouta a už nikdy odtamtud nevylézt. Vzít si tam jen žiletku a řezat se dokud nevykrvácí.
A co dělá dnes? Je na tom stejně a možná i hůř. Říznout se potřebuje skoro každý den, nestačí ji to jako dřív jen, když se objevil problém, je na tom závislá. Ano, tak by se to asi dalo popsat.
A vám chci říct jedno. Nikdy, ale vážně nikdy neberte žiletku do ruky za účelem se říznout. Je to jako droga, už se z toho nedostanete, ač si budete myslet, že jste z toho venku, nikdy to tak skutečně nebude. Vždy ve vás bude jakýsi pocit, touha jít a říznout se. Víte, o co všechno kvůli tomu přijdete? O krátké rukávy v létě, o to jít na koupaliště se svými kamarády. Úplně vás to změní. Budete myslet jen na to, kdy se budete moct říznout, a budete si to plánovat dokonce i dlouhodobě, stále budete ve stresu, aby vaše jizvy někdo neviděl. Tak prosím už kvůli vašim blízkým a hlavně kvůli vám, nedělejte to. Když teď vidím, jak na tom moje kamarádka je, bolí mě to. Je mi neskutečně líto, jak dopadla. A vezměte si moje slova k srdci, řezání to nevyřeší, i když si myslíte, že to pomáhá...
