Citáty a Básničky

Život
Život je jen jeden,
někdy mazán sladkým medem,
jindy hořkým jedem.
Vždycky, ale stojí za to,
nikdy ho nenahradí žádné zlato!

S tebou chci
Chci být sama, chci být svá,
milovat tě a být tvá.
V oblacích se s tebou vznášet,
v polibcích se s tebou ztrácet.

Chci se vznášet, já chci létat,
naši lásku nechat vzkvétat.
Když jdu večer zase spát,
naši lásku chci si přát.

My dva
Nebe je čisté bez mráčků,
já chci jen tebe miláčku.

chci se ti dívat do očí,
ať se svět s námi zatočí.

Láska je světlo,
láska je žár,
jsi pro mě všechno,
tvoříme pár.

Hranice
Co je radost
a co bláznovství?

Kdy je to odvaha
a kdy už šílenství?

Kde je hranice
mezi láskou a přátelstvím???

Bolest
Viděl její smutnou tvář,
kterou smýval pláč.

Viděl její oči uplakané,
její vlasy krásně rozcuchané.

Viděl její třesoucí se ruce,
cítil, jak moc ji bolí srdce.

Netušil, že tak moc bolí láska,
nevěřil, že tohle je ta kráska.

Ta, kterou opustil a kterou miloval,
díval se na ni a litoval.

Chytil ji za ruku a prosil,
aby mu odpostila.

Ona vstala
a navždy ho opustila...


První polibek
Zdál se mi sen.
Byl velmi zvláštní.

Byl jsi tam ty.
Ležel jsi v přístavu
a držel jsi nějakou dívku za ruku.

Nevím, kdo byla ona,
ale vroucně se k tobě tiskla.

Otočil ses k ní
a dlouze ji políbil.

Najednou jsem to ucítila.
Otevřela jsem oči
a ty jsi ležel vedle mě a vášnivě jsi mě líbal.

Pochopila jsem,
že ten sen byl skutečný,
jako náš první polibek...

Kdo jsi?
Jsi paprsek sluníčka,
co mě všude hladí?

Pohádkový čaroděj,
co mě v noci svádí?

Nejkrásnější hvězdička,
co mi ve snech září?

Půlka mého srdíčka,
co mi pořád schází...

Dej mi
Dej mi lásku,
dám ti svou.

Dej mi duši,
dám ti mou.

Dej mi hvězdy,
dám ti nebe.

dej mi slunce,
dám ti sebe.

Proč?
Proč s mými city sis hrál?
Proč za ruku jsi mě bral?

Proč říkals mi sladká slovíčka?
Proč líbals mě večer na víčka?

Proč ranil jsi duši mou?
A odešel jsi za jinou?


Řeč očí
Tvé oči na ty mé upřeně hledí,
že v nich je schovaná láska k tobě dobře vědí.
Zakoukala jsem se do těch tvých hlubokých studánek
a ty zase do mých.
Chtěl bys se mnou mít románek.
Románek?
Ale já hledám lásku,
a tak jse tě ptám,
jestli jsi ochotný dát mi své srdce v sázku?

Umírám ve tvém srdci
Lásko, už vím, že mi nepatříš,
že už mě nemiluješ,
že už našim snům nevěříš,
ale v mém srdci ještě srále žiješ.

Nezemřel jsi tak,
jako jsem zemřela já,
tvá láska zraněná.

Nikdo tě už nebude takhle milovat,
naučil jsi mě,
že v lásce se nemá chybovat.

Ty a já jsme chybu udělali.
Tu, že jsme se tolik milovali...

Když jdu spát
Hvězdy na nebi už svítí,
lesknou se a třpytí.
Jsou v dáli malé a jasné,
průzračné a krásné.
Lehám si,
pomalu usínám.
V hlavě se mi vzpomínky jen hemží,
ale čas dál a dál běží a já už spím.
Zdá se mi jeden z nejkrásnějších snů
a já žasnu,
jak vlastně sny vznikají,
je to pouho pouhá myšlenka nadějí...

Touha
Toužím po lásce,
chci snad víc?
Pořád čekám,
ale nemám nic,
srdce mé nedá si říct.
Snad každý kluk líbí se mi,
ale jen jediný je ten pravý mezi všemi.

Láska
Láska je krutá,
láska je víla,
láska je v srdci ukrytá síla.

S láskou se spousta srdcí rmoutí,
láska je sladká jak srdíčko z pouti.

Když láska mě zraní,
nemám chuť žít,
o sladkých polibcích nechci už snít.

S láskou se zastaví celá zem,
jen s pravou láskou já šťastná jsem!


Sbohem
Kdy už to pochopíš,
nechci tě znát,
nejsi v mém životě,
nemám tě rád.

Nechci tě líbat už nikdy víc,
žě tě moc miluju nechci ti říct.

Zapomeň na mě,
já už to udělal,
mrzí mě stále,
co jsem ti sliboval.

Dím dávám ti sbohem,
nechci tě znát,
nejsi v mém životě,
nemám tě rád.

Už není
Už není nic tak, jak bylo,
už nepatří ti moje tělo.
Už krásná slova neříkáš.
Nehladíš mě, nelíbáš.

Už neříkáš mi " sluníčko "
a necucháš mé vlasy.
Už nepíšeš mi "chybíš mi "
už skončily ty časy...

Proč jsi lhal?
Proč jsi říkal " mám tě rád, jen tebe chci milovat " ?
Proč říkal jsi, že jsem jediná,
vždyť já ti tolik věřila.
Jak jsi mi mohl tak moc lhát?
Jak jen jsi mi to mohl udělat?!


Zoufalá
Jsem jako zraněné ptáče,
srdíčko bolí a pláče.

Jsem jako ve větru zlomená líska,
moc se mi miláčku po tobě stýská.

Jsem jako vězeň,
jemuž svoboda schází,
zlá smrtka s kosou kam mě teď doprovází?

Už dlouhou dobu prosím celičký svět,
lásko má vrať se mi,
vrať se mi zpět!

Fáma
Naši lásku zničí fáma,
jsem těmi slovy oklamána.

Ty vyvracíš ta zlá slova,
ale lži se vrací znova a znova.

Už pochybuji o tvé pravdě,
neříkáš to kvůli srandě?
A co holky, co s tebou jdou?
Viděli jsme tě najednou!

Je to prava,
nebo klam?
Zůstaň teda radši sám.

Pohádka
Je jasnej večer usínám.
Kolem jak motýli poletujou myšlenky na tebe.
Pitomou hádku rodičů nevnímám,
jen to že ty jsi pro mě celý nebe.
I s hvězdama a měsícem,
jestli to chceš vědět.

Pomalu zavírám oči - teď už spím...
Můžu zas ve snu vedle tebe sedět
a cítit tvoje ústa na svých tvářích s tím,
abys moh mi šeptat : " Miluji tě andílku můj ".

Je to jak pohádka,
jen s tím rozdílem,
že pohádky končívaj dobře...

Ztratila jsem tě
Ztratila se slova lásky,
ztratila se kvítka sedmikrásky.

Rok za rokem se předbíhá,
dní cos mě líbal ubývá.

Já chtěla svět s tebou obletět,
do oblak s tebou vyletět.

Teď už každý jdeme cestou svou,
ty však ve dne,
já jen tmou.


Neplač...
Neplač už pro toho kluka,
který se o tvé city vsadil,
neplač už pro toho kluka,
který o tebe pohledem dřív snad ani nezavadil.

Neplač už pro toho kluka,
který možná měl a má tě pořád rád,
neplač už pro toho kluka,
který chce teď být tvůj kamarád.

Neplač už pro toho kluka,
kterého teď všechno strašně mrzí,
neplač už pro toho kluka,
však usmíříte se zas brzy.


Vyznání
Jsi sluníčko,
co mě umí rozesmát.
Jsi koťátko,
které se už nemusí bát.
Jsi zlatíčko,
které už nehodlám nikomu dát.
Jsi ten,
co střeží mě, když spím.
Jsi ten,
co mi dává dech, když se probudím.
Jsi moje všechno,
moje láska ... tak slepá a krásná.
Štěstí jsi mi dal,
aniž by sis něco bral.
Já ti však chci něco dát,
dovol mi tě milovat!


Ty víš ...
Ty víš, že tě miluju,
že tě moc potřebuju.
Ty víš, žes byl můj miláček
a já zas tvůj králíček.
Ty víš, žes mě podvedl,
jinou si domů přivedl.
Prosím, už mě netrap
a měj mě zase rád!


Spolu
Jsi má láska na zemi,
jsi provoněný růžemi.

Létáš na křídlech vážky,
ale já dole počítám mráčky.

Spolu toho zvládnem mnohem víc,
tak podej mi svou ruku a nic víc.


Chtěla bych ...
Chtěla bych s tebou uvíznout ve výtahu,
pak obletět hvězdy a navštívit mléčnou dráhu.

Chtěla bych s tebou ztroskotat v oceánu,
pak žít na ostrově palem a indiánů.

Chtěla bych s tebou žít v mrazu nebo dešti,
dát ti své sny a vzít si kousek tvého štěstí.


Plamen
Plamen má sílu,
plamen má teplo,
plamen má něhu,
plamen má světlo.
Plamen mi dal sílu a teplo.
Ty jsi mi dal víc - něhu a světlo ...


Čas
Leželi v písku,
vítr hrál si s vlasy ...
Jen oni dva byli svědkem té krásy.
Moře omývalo špičky nohou,
život dal jim chvíli pouhou.

Ona měla všechno - slečna bohatá,
teď tu ležela v náručí chudáka, skoro nahatá.

Seděli tu od doby,
kdy červánky zahalily nebe.
Kdy tma dala jim možnost,
užívat si sebe.

Milovali se, ale nebylo jim přáno,
odtamtud shůry dáno.

Bůh dal jim jenom chvíli,
nikdy ne možnost dojít až k cíli.

Co na tom, že milovala?
Byl čas, aby jinému lásku dala.

Byl čas, aby dva bohatí byli spolu.
ten třetí musel zákonitě spadnout dolů.

Proto líbej ji na tváře,
tiskni ji tělo,
abys navždy cítil,
jak se téhle noci chvělo.

Vychází slunce - žlutá,
oranžová se zbytky černé,
už nikdy nebude to stejné.

Moře pláče,
vlny křičí,
vítr teskně kvílí,
spojil je navždy touhle chvílí.

Poslední polibek se stopy vlhkosti,
s vůní slanosti,
plný bolesti ... ... ...


Beruška
Beruška malá lásku svou hledá.
Hledá, hledá, hledá všude,
věří, že láska pro ni někde bude.

Však v hloubi srdce tiše zoufá,
ale neztrácí naději, ne ještě doufá.

Věří, že je ještě naděje,
věří, že pro ni láska někde je.
A tak dál hledá a hledá,
a se svoji láskou jednou se shledá...