Citáty o Pravdě
Pravda vítězí.
Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti!
Pravda je věčná, neměnná! Nikdy se ve své formě nezmění, nýbrž je taková, jaká byla od věčnosti a zůstane navždy taková, jaká je nyní. Nikdy nemůže být podrobena vývoji, protože je od samého začátku dokonalá.
Pravda je skutečná, je „jsoucí“. Jsoucí sám je pravý život.
Pro mne je pravda nezávisle vládnoucím principem. Tato pravda se nevztahuje k relativní pravdě našich vlastních představ, nýbrž k absolutní pravdě, věčnému principu, kterým je Bůh.
Člověku pochopitelná pravda se mění s jeho vnitřní zralostí. Člověk tedy vidí všechno tak, jak to odpovídá jeho vlastnímu okamžitému vnitřnímu stavu.
Pravda je řeč, která vyjadřuje, co je všeobecně platné.
Pravda je soulad mezi pojmem a skutečností.
Slyší-li moudrý Pravdu - snaží se jí následovat.
Slyší-li hledající Pravdu - občas ji zachovává, občas o ni nedbá.
Slyší-li hlupák Pravdu - dá se do smíchu . . .
Dvě pravdy si nikdy nemohou odporovat.
Příroda nezná odměnu ani trest, nýbrž jen následky.
Co člověk zasévá, to také sklidí.
Nejmocnější je ten, kdo přemůže sám sebe!
Jediný skutečný boj je třeba vést sám se sebou. Stát se nesmiřitelným k sobě a laskavým k druhým. Jiná cesta k přemožení zla není.
První krok je svobodný, při druhém jsme ale již vázáni.
Nikdo není tak beznadějně zotročený, jako ti, kteří se domnívají, že jsou svobodní.
Těžké chvíle jsou ty, kdy zapomeneme na věčnost.
Svoboda souvisí s odpovědností.
Svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Svoboda spočívá v respektování řádu kolem sebe.
Kdo dnes zasévá myšlenky, sklidí zítra čin, pozítří zvyk, potom charakter a nakonec svůj osud.
Tvůj osud spočívá ve tvé vlastní hrudi.
Lidé mluví o zaslouženém a nezaslouženém osudu, o odměně a trestu, o odplatě a karmě. To všechno jsou jenom dílčí označení zákona, zakotveného ve stvoření: zákona zpětného působení!
Na počátku jakéhokoliv činu má tedy člověk svobodu rozhodování pouze v tom,že sám určuje, kterým směrem má být vedena prasíla, která skrze něho proudí. Následky, které z toho vznikly, protože síla působila ve směru, který jí člověk určil, musí již nésti sám. (…) Toto svobodné rozhodnutí předcházelo jednou každému zpětnému působení, tedy každému osudu!
. . . člověk může zcela sám i bez církve či jiných organizací nalézt cestu k opravdovému štěstí, cestu do království Božího . . .
Poznej sám sebe.
Duch není pozdní květ na stromě zvaném člověk, nýbrž to, co dělá člověka člověkem.
Tělo se musí podrobit nevyhnutelné smrti, ale duch žije ve věčnosti.
Duch hýbe hmotou.
Duše člověka podobá se vodě: S nebe přichází a ve stálé proměně opět dolů k zemi musí.
Duch není bystrost mysli ani rozum. Duch není ani naučené vědění. Mylně tedy nazýváme člověka „duchaplným“, když mnoho studoval, četl, pozoroval, a dovede-li se o tom dobře bavit. Nebo vyniká-li dobrými nápady a rozumovým důmyslem. Duch je něco naprosto jiného. Je to samostatná podstata, která přišla ze stejnorodého světa, který je jiný, než část, k níž patří země a tím i naše tělo.
Duch je prapůvodem, jádrem a konečným cílem člověka. Duch je on sám bez jinorodého záhalu.
Duše je oním duchem, obaleným jedním nebo několika jinorodými záhaly, ale bez hrubohmotného obalu, pozemského těla. Duše tedy musí nést v sobě ducha jako vlastního, živoucího člověka.
Naděje v život věčný je základem naší víry životní. Víry říkám proto, že na víře je založený život a práce.
Zbožnost korunuje a posvěcuje lásku,
náboženství bez lidskosti nemůže být správné,
lidskost bez zbožnosti nemůže být úplná.
Nejde o to, vyzískat na životě roky, nýbrž tyto roky žít.
Hledat pravdu, milovat krásu, chtít dobré, to je určením člověka.
Činnost je solí života.
Vývoj veškerých zárodků, které jsou obsaženy v individuálních vlohách každého lidského života, považuji za pravý smysl pozemského bytí.
Nad všemi ostatními ctnostmi stojí jedna: nepřetržitá snaha nahoru, boj se sebou samým, neutuchající usilování po větší čistotě, moudrosti, dobrotě a lásce.
Lidé jsou nemocní, protože nejsou šťastní. Vzdalují se svému štěstí již tím, že hledí učinit šťastnými sami sebe a nikoliv druhé. Avšak ani potom, když jim štěstí bude bližší než jejích vlastní, nedosáhnou cíle. Zdrojem štěstí je Boží blízkost. Proto nemůže být opravdu šťastný ten, kdo neusiluje vzhůru.
Tím, co lidi pevně svazuje v jejich vztazích, je svoboda, kterou si vzájemně poskytují. Tím, co je často rozděluje, je snaha poutat druhého.
Vlastní a skutečný život je život duchovní!
Nahlížejte stále do domácnosti tohoto stvoření a budete vědět, jak máte svůj život na zemi uspořádat.
Vážně prožít však může člověk vždy jenom to, co považuje v té které chvíli za svou opravdovou životní úlohu.
K tomu, abychom o něčem pochybovali často pouze stačí - abychom tomu nerozuměli
Člověk si někdy připadá jako ztracený. To jsou chvíle, kdy pochybuje o lásce Stvořitele.
Odhalovat drobné chyby bylo odjakživa uměním průměrných.
Hledající tiše mlčí, nebo namítne jen něco proti celku.
Vznešený se klidně noří do toku přírodních zákonů a jimi podporován postupuje vpřed.
Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtejí oslnit. Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání.
Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech.
Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.
Hříchem a tedy přestupkem proti přírodnímu řádu je i nevědomost, obyčejně spojená s nechutí hledat a poznávat Pravdu.
Nemocného ani nenapadne, že jeho nemoc je důrazné napomenutí, že celý jeho způsob života je špatný a měl by ho napravit. Tak je tomu i se společností.
Lidé jsou nemocní, protože nejsou šťastní.
Vzdalují se svému štěstí již tím, že hledí učinit šťastnými sami sebe a
nikoliv druhé. Avšak ani potom, když jim štěstí druhých bude bližší než
jejich vlastní, nedosáhnou cíle. Zdrojem štěstí je Boží blízkost. Proto
nemůže být opravdu šťastný ten, kdo neusiluje vzhůru.
Skutečná laskavost k druhým pramení z pochopení toho, že druzí jsou stejní jako já, že stejně jako já touží po štěstí a chtějí se zbavit utrpení.
Strach z odpovědnosti je nemocí naší doby.
Být člověkem znamená být zodpovědným.
Co si člověk nadrobil, to si musí také sníst.
Dávej si pozor na své myšlenky! Jsou počátkem tvých činů!
Právě tak jako sklizeň poskytuje mnohonásobně více, než co bylo zaseto, stejně tak i člověka zastihne znovu vždy rozmnoženo to, co svými vlastními city vzbuzuje a vysílá, a to podle druhu jeho chtění. Člověk je tedy duchovně odpovědný za všechno, co koná. Tato odpovědnost začíná již rozhodnutím, nikoliv až po dokončení činu, protože čin je jen důsledkem rozhodnutí. A rozhodnutí je jen probuzení opravdového chtění.
Zlé je ne-vědění, zvláště tehdy, když je nahrazeno nějakou dogmatickou vírou . . .
Otevřeností a přístupností jiným názorům svoji identitu neztratíme, ale můžeme ji naopak rozvíjet.
Člověk musí svůj darovaný díl života prožít tak, aby k pohromám a smutku světa nepřidával další bolest . . .
Je mnoho náboženství, ale jen jedna mravnost.
. . . mám pevné přesvědčení, že náš Duch je povahy nezničitelné, že působí od věčnosti do věčnosti a je podoben slunci, které zachází jen našim pozemským očím, ve skutečnosti však nezachází nikdy, nýbrž září nepřetržitě dál . . .
Kdo lehce přitakává - nutně pozbývá důvěry.
Kdo mnohé bere lehkovážně - nutně má četné obtíže.
Proto moudrý pokládá vše za závažné a nikdy se neocitá v nesnázích . . .
Hladové děti sami přiběhnou ke stolu, aby se nasytily. Také žák žíznivý po Poznání nachází v pravý čas knihy a učitele, z nichž ono vyvěrá.
Zlo a špatnost nevytváří Bůh. Je to člověk který přijímá čistou neutrální tvořivou sílu a používá ji k vytvoření zla.
Jestliže to co hledáš, je pravda, pak musíš být ustavičně připraven připustit, že se můžeš mýlit.
Nejčastěji a nejraději myslíme na to, co je nám blízké. Tak snadno poznáme, co je nám vzdálené.
Zkoumáme-li všechny velké pravdy zjistíme nakonec, že jsou jednoduché a snadno pochopitelné. Pokud ne, nejde o velké pravdy
Odvaha totiž neznamená bušit do těch, kdo jsou nositeli jiných pravd.
Ano, koupit se dá všechno, i láska, přátelství, pravda, čest.
Ale jen prodejná láska, prodejné přátelství, prodejná pravda a prodejná čest.
Před každým svým výrokem se ptejte: "Budou moje slova budovat, nebo bořit?"
Když jsi hodně smutný, učiň nějaký skutek lásky a hned ti bude lépe.
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými,
ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všechno, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení,
ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Nepokládej za šťastného toho, kdo je závislý na vnějších věcech.
Člověk může být opravdově šťastným pouze tehdy, když svoje štěstí hledá ve štěstí jiných.
Žít v míru znamená nosit mír v srdci. Jen odtud se může šířit bez omezení. Člověk, který šíří mír, nehledá vlastní výhody, ale pravdu - i za cenu, že o vlastní výhody příjde.
Proto tvrdím, že radost je alfa a omega šťastně utvářeného života.
Nejvyšším štěstím je učinit šťastným. Štěstím je ale také umět vděčně přijímat.
Učte se poznávat svou cestu ve stvoření, abyste si tak uvědomili smysl svého bytí. Díkuplný jásot vás pak naplní a nejvyšší štěstí, jaké je lidský duch schopen snést a které spočívá jedině v poznání Boha!
Vy, pozemští lidé, jste v tomto stvoření proto, abyste nalezli blaženost! A to v řeči, kterou k vám Bůh živě promlouvá!
Jedině skutečné poznání Pravdy o životě může náš život také skutečně naplnit. Neboť Pravda na Zemi je! Byla lidem darována, aby jim ukázala cestu ze všech jimi vytvořených zmatků, jedinou cestu ke světlejší a krásnější budoucnosti. A jak již bylo řečeno, za nikým nebude chodit a nikomu se nebude vnucovat. Je zde, ale jenom pro vážné hledající! Jen těm, kteří projeví upřímné chtění a pravou touhu stát se skutečně člověkem, těm bude dopřáno napít se z této vody živé. Lhostejní, pohodlní a líní však budou muset zahynout žízní.
Že je smrt něčeho koncem, to vidím. Že je ale úplným koncem, tomu nikdy neuvěřím.
Rakev a kolébka jsou jenom schody.
Duše neznají smrt. Jakmile opustí své působiště, najdou si jiné.
Narození a smrt, ty nerozlučné póly všeho pozemského života, nesmějí být pro člověka tajemstvím. Smrt a narození jsou přece těsně spojeny, neboť jedno je výsledkem druhého.
Při tělesné smrti nezemře ani jeden atom duše.
Vlastní děj smrti není nic jiného než narození do jemnohmotného světa. Podobá se zrození do hrubohmotnosti.
Trpíme zlem, které jsme si sami připravili a připisujeme je Bohu, který s ním nemá vůbec nic
Utrpení je také pouze láska. Dozvíš se to, když chvíli počkáš.
Utrpení jsou poučením.
Utrpení i radost ustavičně tlukou, aby povzbudily, aby vyburcovaly k duchovnímu probuzení. V jediné vteřině bývá pak člověk osvobozen od veškeré nicotnosti všedního života, a ve štěstí i bolesti vyciťuje spojení s Duchem, který proudí vším, co žije.
Bůh nechce, aby jeho lidé trpěli! Chce jenom radost, lásku, štěstí! Cesta ve Světle nemůže být vůbec jiná. I cesta ke Světlu může být jenom tehdy kamenitá, jestliže člověk na ni kameny nejdříve položí.
Je příznačné, že zralý člověk považuje často za nejcennější ta období svého života, která mu nikdo nezávidí.
Děti nejsou ani „malí dospělí“, ani „prázdné nádoby“, které lze naplnit libovolným druhem výchovy. Jsou to osobnosti, k nimž je třeba přistupovat individuálně.
Bezpodmínečná láska vychází z nás za každou cenu, bez ohledu na okolnosti, nic neočekává. Pokud tomu tak není a my za naši lásku očekáváme vděčnost, věrnost, poděkování a lásku, vytváříme sami v sobě pocit strachu, žárlivosti nebo dokonce nenávisti v okamžiku, kdy je nedostáváme.
Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.
Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu k míru zapomenutí utrpěných křivd.
Přijmout dobré rady vyžaduje víc moudrosti než je rozdávat.
Moudří lidé mluví, protože mají co říci; hlupáci mluví, aby něco řekli.
Má-li člověk co říci, stává se málomluvným. Každé slovo získává sílu mnoha vět, a několik vět vypoví celý příběh. Řeč se vynořuje z mlčení a opět se v něm ztrácí, aby další myšlenky mohly dospět k vyslovení.
Největší hloupost je diskutovat o hlouposti s hloupými.
Úspěch stoupne do hlavy jen tomu kdo v ní má prázdno.
Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoliv je pro lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než co člověk má.
Nejlepšími lékaři na světě jsou Dr, Dieta, Dr. Klid a Dr. Veselost.
Humor je sůl země a kdo je jím dobře prosolen, uchovává se dlouho čerstvý.
Smějte se vždy, když můžete. Je to laciná medicína.
Radost musíme čerpat ne z jiných, ale ze sebe.
Smích a úsměv jsou branou, kterou může do člověka proklouznout ledacos dobrého.
Vysměj se tomu, čeho ses dříve bál.
Radostné srdce hojí rány...
Buďte veselí, synáčkové. Nechci jen, abyste se dopouštěli hříchů. Ale chci, abyste byli veselý, to chci.
Veselý duch dosahuje snadněji křesťanské dokonalosti než duch zasmušilý.
Útoku smíchu neodolá nic.
Veselost je druhem odvahy.
Smích není špatným začátkem přátelství a je jeho nejlepším koncem.
To, čím je mýdlo pro tělo, je smích pro duši.
Třeba si mě mlaťte, ale nechte mě se smát.
Příchod dobrého klauna prospěje zdraví vesnice více než dvacet oslů naložených léky.
Humor je ochranný štít moudrých.
Zvuk smíchu je jako klenutá kopule chrámu štěstí.
Když se tomu dokážeš zasmát, dokážeš to i přežít.
Lež je jako sněhová koule: čím déle ji válíš, tím víc narůstá.
Na to, aby jedné lži uvěřili, je potřeba nejmíň sedm lží.
Trest pro lháře není v tom, že už mu nikdo nevěří, ale v tom, že on sám už nemůže nikomu věřit.
Se lží projdeš celý svět. Jenže už se nesmíš vrátit zpátky.
Nauč svůj jazyk slovu „Nevím“, jinak budeš přistižen, že lžeš.
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.
Bez přátel nepoznáme štěstí a bez štěstí nepoznáme přátele.
Nevíš, kdo je tvůj přítel, dokud se pod tebou neproboří led.
Přítel je člověk, s nímž se odvažujete být sami sebou.
Kdo hledá přátele bez chyb, bude bez přátel.
Zločinci se mohou spolčit, ne však spřátelit.
Přátelství může být jedině mezi dobrými lidmi.
Příbuzné nám dává osud. Jaké štěstí, že přátele si vybíráme sami!
Přítel je člověk, který o vás ví všechno, a přesto vás má stále rád.
Nebuď jak motyka: pořád jen k sobě! Buď jako pila: jednou k sobě, jednou k tobě!
Příteli k pomoci i o půlnoci!
Dříve než člověk poprosí o sílu, ať někomu pomůže. To je jediný způsob, jak sílu získat.
Kdo čeká na setkání s ideálem, stráví celý život v čekárně.
Chceš uskutečnit své sny? Probuď se!
Nemůžeš poručit větru, aby nevál. Ale můžeš si postavit mlýn.
Když má lenoch mouku, nemá síto. Když má síto, zase nemá mouku.
Většina toho, co odkládáme na zítřek, jsou věci, které jsme měli udělat už včera.
Hledíš-li bez zájmu, vidíš míň než slepý. Hledíš-li dychtivě, vidíš víc než bystrozraký.
Správně vidíme jen srdcem.
Nejztracenější den našeho života je ten, kdy jsme se nezasmáli.
Kdo se směje místo aby zuřil, ten je vždycky silnější.
Nejnebezpečnější nepravdy jsou pravdy mírně překroucené.
Síla našeho přesvědčení není žádným důkazem jeho správnosti.
Vědění jsou křídla, na nichž se vznášíme k oblakům.
Malé věci je možné chápat, velké je možné pouze vytušit.
Kdyby velbloud všecko věděl, nikdo by na něm neseděl.
Člověk může uniknout všemu, jen ne sobě samému.
Charakter člověka je jeho osudem.
Máš-li rád své děti, nech je zakusit trochu hladu a zimy.
Pomluva škodí třem: pomlouvajícímu, naslouchajícímu a pomlouvanému.
Pomluva je jako uhlí: když nespálí, apoň ušpiní.
Neházej kamením, kdo bydlíš ve skleněném domě.
Neplivej do studně, třeba z ní budeš muset pít.
Ve sladkých slovech cukru i pravdy málo.
Slova jsou jako včely - mají med i žihadlo.
Člověk je ze všech živočichů ten nejchytřejší i ten nejhloupější.
Kdož ví, zda našemu tápání neposkytne oporu téměř osm set let staré poselství prvního italského básníka a zakladatele řádu františkánů, svatého Františka z Assisi, jenž ve svém hymnu k oslavě přírody a života, ve svém vyznání lásky k Bohu i člověku, ve své Písni slunci oslovil zemi, vodu a lunu jako své sestry, jenž vítr, oheň, slunce i všechny pozemské tvory nazval svými bratry...
Jen láska ke zvířatům ze mne učinila lidskou bytost.
Velikost národa a jeho morální úroveň se dá měřit tím, jak zachází se zvířaty.
Vrabeček je malý ptáček, ale má srdce i žluč.
Nevíš, jak těžké je břímě, které neneseš.
Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.
Záležitosti zvířat mají pro mne větší význam než obava, že se zesměšním.
Bude třeba celých věků lásky, abychom splatili zvířatům služby, které nám poskytují.
Krutost ke zvířatům, ba již jen lhostejnost k jejich utrpení, je podle mého názoru jedním z nejtěžších hříchů lidského rodu a základem lidské zkaženosti.
Není hanba upadnout, hanba je zůstat ležet.
Sedmkrát upadneš, osmkrát vstaň!
Vlídnost plodí vlídnost.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Nikdo není tak hloupý, aby neuspěl aspoň v jedné věci - je-li vytrvalý.
Nikdo není zbytečný na světě, kdo ulehčuje břemeno někomu jinému.
Starajíce se o štěstí druhých, nacházíme své vlastní.
Nebýt milován je smůla, ale nemilovat, to je neštěstí.
Nade vším vítězí láska.
Umění začít ve správnou chvíli, předpokládá umět skončit ve správnou
chvíli.
Dva nejsou dvakrát jeden, dva jsou tisíckrát jeden.
Čím víc lásky dávám, tím víc jí mám.
Není člověk milý, protože je krásný, ale je krásný, protože je milý.
Jinak voní seno koním a jinak zamilovaným.
Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se k tobě chovaly tvoje děti.
Mluvit bez rozmyslu je jako střílet bez míření.
Rychlý soud má vratký krok.
Jde-li člověk špatným směrem, vzdaluje se od pravdy tím rychleji, čím je schopnější.
Jdeš-li po správné cestě, to poznáš podle lidí, které na ní potkáváš.
Nejspolehlivější místo, kde najdete pomocnou ruku, je na konci vaší paže.
Těžko toho vodit, kdo sám nechce chodit.
Chceme-li konat dobro, zcela jistě neunikneme pozornosti temna. Temno se nás zmocňuje tím, že nám brání konat dobro, ale že nás podněcuje konat dobro podle vlastních představ.
Kdo neumí odpustit, boří most, po kterém bude muset sám přejít,
protože každý někdy potřebuje odpuštění.
Konec dobrý, všechno dobré.
Nejčastěji a nejraději myslíme na to, co je nám blízké. Tak snadno
poznáme, co je nám ještě vzdálené. A stejně to na nás poznají i druzí.
V zrnku písku spatřit svět a nebe v polní květině, v dlani nekonečno podržet, jako věčnost v hodině.
